Kolik podob má láska?

Při nedávném posezení s přáteli se jaksi spontánně se rozproudila debata o lásce – jaká by měla vlastně být. A toto téma pochopitelně řeším se svými klienty na většině konzultací.

Je zajímavé, že když mluvíme o lásce, většina z nás si hned představí především párový vztah, takovou tu romantickou, milostnou lásku jako v pohádce o Popelce – muž a žena se zamilují, vezmou se a jsou pak šťastní až do smrti. Někoho potkám, a ten mne učiní šťastným…

Byla jsem z toho trochu zmatená, možná je to věkem, životní zkušeností nebo mou potřebou si věci nějak definovat. Jak je to s tou láskou, když jsem třeba vdaná a mám manžela, kterého „miluji“ – stal se součástí mého života, je pro mne oporou, máme děti, které také „miluji“ a najednou se stane, že se mimomanželsky zamiluji – nezvládám to, chci být s i s tím druhým, „splynout s ním“. Tak to třeba nějak zařídím, postarám se o své „lásky“ doma – večeře, úkoly atd. a spěchám na utajené rande. Na ulici leží bezdomovec. Špinavý, páchne alkoholem, ale je jasné, že potřebuje pomoc. Když kvůli němu prošvihnu to své rande, je to ode mne projev lásky k bližnímu, slušnosti nebo jen špatných nervů? Tak nevím.

Asi směšujeme různé typy lásky.

Někde jsem četla, že staří Řekové neznali slovo „láska“, jak je dnes známe my. Měli pro lásku různé výrazy: Epithemia , Phileo, Eros, Agape.

Můžeme se pokusit je vzít jako čtyři podoby Venuše nebo stádia lásky a přiřadit je fixním znamením zvěrokruhu – Býku (země), Lvu (oheň), Štíru (voda) a Vodnáři (vzduch). Ne nadarmo se jejich tajuplné symboly objevují v alchymistických spisech, v tarotové kartě Svět i jinde, třeba na fasádách gotických katedrál. (Jenom pozor! Nemyslí se tím znamení, ve kterém jsme se narodili, tak aby se někdo necítil dotčený! – jde spíš o typ toho, jak lásku prožíváme…)

 

Epithemia pro Řeky  znamenala zhruba tu potřebu lásky, kterou má člověk společnou se zvířaty: instinktivní puzení po dotyku, laskání, fyzickou, smyslovou, sexuální touhu, která se projevuje jakýmsi vnitřním napětím v těle a touží po uvolnění. Bylo to něco velmi přirozeného. Nikdo to neodsuzoval a také nespojoval s morálkou. Bralo se za normální, že tělo má své vlastní pudy, potřeby a touhy.

Když si představíme zvěrokruh jako proces vývoje člověka od dětství do dospělosti, jsou první čtyři znamení zvěrokruhu – Beran, Býk, Blíženci, Rak – primitivní, dětská znamení, a pro ta je nejdůležitější přežití. Býk odráží dětskou nevinnost a naivitu pokud jde o smysly a naplnění instinktivních potřeb.

Znamení Býka je smyslové a smyslné, a tím je vlastně i prvotním znamením sexu (víte, že Freud měl čtyři planety v Býku – není pak divu, že byl posedlý sexem!). Nejde ale jen o sex. Když pozorujeme třeba zvířata ve skupině, třeba opice, vidíme, že se neustále navzájem olizují, otírají se o sebe, dotýkají se navzájem… (a ještě zajímavější je pozorovat lidi, kteří pozorují ty opice)  vidíme, jak naše kultura Venuši (nebo řeckou Afrodité) naprosto potlačila. Křesťanství vůbec nevědělo, co si s tímto aspektem lásky počít, a tak zbyla jen touha. Hladovíme po dotyku, pohlazení, objetí a přitom se držíme v bezpečné vzdálenosti ode všech (nesluší se to) – určitě jste si všimli, jak se tváří lidé, kteří spolu jedou ve výtahu. Je na nich vidět, jak trnou a trpí a jak chtějí, aby výtah už konečně zastavil a oni mohli vypadnout za do své bezpečné vzdálenosti. A co přejídání, cigarety, alkohol, drogy – prostě všechny závislosti, které souvisí s přijímáním ústy – není to náhražka za něco, čeho se nám kdysi nedostávalo? Je známo, že děti mohou mít cokoliv, co jim zajistí přežití, ale když se jich nikdo nedotýká, nechová je v náručí nebo nehladí je, mohou doslova uchřadnout a zemřít… Jako dospělí nijak nevyrosteme ze svých základních potřeb. Stále máme potřebu, aby se nás někdo dotýkal, choval nás v náručí a hladil a laskal nás. A jestliže Venuši (Afroditu) – bohyni lásky v nás –  neuctíváme,  pak se z ní stane zlostný, šeredný, nezvaný host, který vyvolává v našem světě celou řadu problémů.

Další na naší cestě lásky zvěrokruhem je romantická, hravá láska dospívajícího Lva, které by staří Řekové asi říkali phileo…Lev je první ze „společenských“ znamení zvěrokruhu. Ve zvířetníkovém stáří je to věk zhruba kolem puberty. Mladý hrdina se vydává se do světa hledat dobrodružství a přitom vlastně hledá i sám sebe… Lev je znamení tvořivosti a phileo v nás vyvolává pocit překypující radosti, že svět je nádherný, že já jsem taky nádherný a tento pocit chci s někým sdílet, chci, aby mi ho někdo potvrzoval!

Začínám si uvědomovat, že na světě existují i jiní lidé a ti jsou jiní než já – to mne vzrušuje, chtěl bych se o ně ucházet, dvořit se jim… (i to jsme v naší společnosti už skoro zapomněli, i když ne úplně, třeba někdo z vás dostal nedávno milostnou básničku nebo mu někdo zahrál pod oknem serenádu?).

Phileo, „lvovský“ typ lásky, je ten vášnivý, radostný pocit, který říká: „Mám rád toho, kým jsem, když jsem s tebou…., a mám rád toho, co si myslím, že bych mohl být, když budeš součástí mého života!“ A mladický troufalý přívrženec lásky typu phileo chce najít hrdinu (nebo hrdinku) v sobě nebo někde venku, mimo sebe. A láska má formu buď idealistického uctívání nějakého hrdiny nebo ideálu (filmová hvězda nebo kapitán fotbalového družstva) nebo se projevuje konkrétně:  „Může si jít Jirka se mnou hrát?“

Ve phileo tryskají projevy lásky a náklonnosti přirozeně a neudržitelně z hloubi srdce, to je ten stav, kdy „překypujeme“. A je tam pořád ta dětská víra v toho druhého …Phileo žádá: „musíš být můj hrdina (hrdinka)! Musíš být můj rytíř zářící láskou …musíš být kouzelná princezna, kterou jsem dobyl … musíš být můj nádherný idol a já si tě postavím vysoko na piedestal! Ale pozor, můj milovaný, z toho piedestalu nesmíš nikdy spadnout!!! (hrozně by to mnou otřáslo – nebo tím obrazem, který jsem si o tobě vysnil – a o sobě vlastně taky). Tak naše láska musí jen růst a být větší a větší a nádhernější a nádhernější…


Když vstoupíme do znamení Štíra, potkáme eros.  To je tehdy, když se dva jedinci setkají a prolnou a tato zkušenost je oba totálně změní, transformuje. Štír a eros se často spojují pouze se sexem a sexualitou, a to je chápání trochu zúžené. Každá sexualita není erotická  a erotika (navzdory tradované víře) nemusí nutně zahrnovat sexuální spojení. Eros znamená smrt ega, emocionální splynutí a transformaci. (Tak může vášeň Erota vzniknout třeba i mezi umělcem a jeho dílem…).  Na cestě za láskou chce štíří Eros mnohem víc než jen fyzické splynutí těl (to chce Býk) – Eros chce, aby splynuly duše! A sex pro erotického Štíra není jen k tomu, aby sám nalezl potěšení – hledá také způsob, jak najít potěšení i pro toho druhého. 

A konečná stanice je agape – láska vodnářská. Vodnář se někdy zobrazuje také jako anděl. Agape znamená – „miluji tě natolik, že tě nechám, abys byl tím, čím jsi“. Ale pozor! Agape není nějaká asexuální, nefyzická láska – skutečná agape v sobě má všechno, co ji předtím naučily epithemia (Býk), phileo (Lev) a eros (Štír). A Agape jde ještě o krok dál než eros. Znamená: miluji tě natolik, že ti dám svobodu a nechám tě, abys byl sám sebou – a nemusíš být ani se mnou. Vodnářská energie agape je tedy schopná toho druhého pustit. Říká: „Miluji tě, protože jsi sám sebou… Mám tě tak rád, že i kdyby to znamenalo, že mne musíš opustit, abys byl sám sebou – nechám tě jít a všechna má láska půjde s tebou. Neznamená to ale nějakého  studeného sněhuláka, který se už v sobě nemá zemskou smyslnost Býka, ohnivé srdce Lva a vášnivou touhu Štíra…  naopak: jsou v něm obsaženy všechny:

 

Epithemia říká: miluji tě, protože jsi můj (a protože tvá kůže je tak hrozně příjemná, když se jí dotýkám)….

Phileo říká: miluji tě, protože se cítím nádherně, když jsem s tebou….

Eros říká miluji tě, protože miluji tu vášnivou, intenzivní touhu, kterou vyvoláváme jeden v druhém….

Agape říká: miluji tě, protože jsi naprosto a  úplně svůj….

 

Objevujeme sami sebe, když zrcadlíme to, co milujeme a považujeme za krásné, protože předmět naší touhy je jakási „skobička“, na kterou věšíme to, co je v nás nejkrásnější a nejcennější. A tak skrze Venuši a vztahy lépe poznáváme sami sebe. A to je nejhlubší smysl Venuše: předmět naší lásky – ať je to člověk, nějaká věc nebo myšlenka – je zrcadlem naší duše…

Facebook Komentáře
Sdílej: